Drobečková navigace

Úvodní stránka > Památky a zajímavosti > Z historie do současnosti

Z historie do současnosti Duban, Vrbátek a Štětovic

Dubany

Vlídná krajina v okolí Duban lákala obyvatelstvo k usazování už v pravěku. Od mladší doby kamenné tu nejstarší zemědělské kultury obsazovaly osluněné polohy na úrodných naplaveninách říčky Blaty. Nejdříve byly osídleny Vršiny (oblast směrem vpravo od cesty na Bystročice), počátkem pozdní doby kamenné se osídlení rozšířilo také do částí obce Za farou a Nad lukami (dnes polní lán od fary k Olšanům). Od mladší doby bronzové byly postupně osídleny téměř všechny místní polní tratě a sídlištní objekty byly nalezeny i v centru obce. Nejznámějším nálezem z tohoto období je depot bronzových předmětů z polní tratě Amerika, který byl objeven při orbě v r. 1925. Z mladší doby železné pocházejí vykopávky dokládající keltské sídliště a pohřebiště poblíž současného hřbitova. Po odchodu vládnoucí keltské vrstvy expandovaly na území střední Moravy protogermánské kmeny przeworské kultury. O jejich přítomnosti víme jen z několika vzácných nalezišť, mezi nimi i z oblasti Nad lukami, kde byla povrchovým sběrem získána ojedinělá kolekce przeworské keramiky. Z lokality Močidla je doloženo germánské sídliště z doby římské. Období stěhování národů a rané slovanské periody na zdejších nalezištích zcela chybí; s prvním slovanským obyvatelstvem se zde setkáváme až koncem 11. století.

V historických citacích se osada Dubany objevuje r. 1200, kdy jsou připomínáni Bohudar a Jan z Duban, r. 1261 Artleb z Duban. Podle zápisů v Zemských deskách olomouckých měly Dubany počátkem 14. století tři svobodné dvory a v r. 1358 prodal Havel z Duban jeden z těchto dvorů Janu z Vřesovic spolu s pěti čtvrtěmi polí, krčmou a chalupou. Podobné prodeje, v kterých figurují převážně jména drobné zemanské šlechty, jsou náplní dalších zápisů zhruba do poloviny 15. století. V r. 1368 zaměnil moravský markrabě Jan Jindřich svůj patronát nad dubanskou farností s klášterem jeptišek Panny Marie na Starém Brně za patronát ve Velkém Týnci. Lze předpokládat, že kostel a fara vznikly nedlouho předtím, protože uvnitř věže jsou dosud patrná dvě zazděná gotická okna. V 15. století se krátce stali patrony dubanské farnosti světští páni, uváděni jsou kníže Přemek těšínský a Protivec ze Zástřizl.

V r. 1464 vstupuje do místní historie král Jiří z Poděbrad, který dal vložit do zemských desk darování Duban Hanušovi z Vlasatic jako odúmrť, která připadla na zemřelého krále Ladislava Pohrobka. Hned poté Dubany koupila vdova Machna Jankovská z Majetína, která „vzala do spolumajetnosti Jindřicha z Duban“. Asi r. 1492 se stal držitelem části Duban klášter sv. Kláry v Olomouci. Téhož roku podle desk zemských konvent „pohnal k soudu Jindřicha Jankovského, že prodal klášteru lidi v Dubanech a nechtěl vydati na kup list správní“. Rok nato pohnal k soudu zemský hejtman Ctibor z Cimburka klášter sv. Kláry, že jeho „lidi z Duban ničí močením konopí ryby v řekách“.

historická náves

R. 1542 zaměnil zdejší patronát Vilém z Pernštejna s brněnskou kapitulou za patronátní prebendu v Pohořelicích a r. 1550 prodali Pernštejnové svůj majetek v Dubanech a Štítovicích Václavu Berkovi z Dubé. V 16. století se v Dubanech rozšířili nekatolíci. Působili tu faráři Kropáč, Ondřej a v brněnském zemském archivu jsou připomínáni tři synové po dubanském knězi Vavřinci, zemřelém v roce 1554. Podle farní matriky byla v Dubanech pravděpodobně i českobratrská škola. V r. 1616 byl prezentován na dubanskou faru Martin Krelius, fara byla znovu katolická a v r. 1621 kardinál Dietrichštejn „přísně poručil neposlušným Dubanským, aby roboty ke klášteru sv. Kláry vykonávali.“

Do roku 1652 patřilo patronátní právo nad dubanskou farností královské brněnské kapitule, od které je odkoupil a klášteru sv. Kláry postoupil „baron L. z Freyenfelsu“. V témže roce se objevuje ve farní matrice první písemná zmínka o vzdělávání dětí v Dubanech, k nimž byly od nepaměti přifařeny a později i přiškoleny Vrbátky i Štětovice. Klášteru v té době patřila již velká část Duban a okolí.

Za válek císařovny Marie Terezie proti pruskému králi, se v bezprostředním okolí Duban odehrála celá řada vojenských tažení a bitev. V r. 1756 ležel hlavní tábor moravské části císařské armády u Olšan a v dalších letech byly okolní obce, včetně Duban, opakovaně vyrabovány. Poválečná bída lidu historická návesbyla v letech 1771–1772 dovršena neúrodou a hladomorem a jak praví historik, „jen tak se vysvětluje, že pěstování a požívání brambor, jež dosud byly v ošklivosti lidu, dosáhly od této doby všeobecného rozšíření“. Kolem r. 1780 byla v Dubanech založena škola, do které chodily děti z Duban, Vrbátek, Štětovic a Bystročic.

V r. 1782 zrušil císař Josef II. kláštery, které nevydržovaly školy ani neošetřovaly nemocné, a ze zabaveného jmění zřídil náboženský fond. Zrušeny byly i olomoucké „Klarinky“ a kronikář uvádí: „Když však náboženský fond viděl, že statek tento větší vydání, nežli příjem má, poslal měřiče inžinýra, aby jak místnosti, tak pozemky na menší díly rozdělil a mezi lid poprodal. Měříč jménem Margelick přijel, danému rozkazu vyhověl a tu povstala kolonie Margelik.“ Osada Margelíkov vznikla r. 1786 a r. 1850 byla politicky podřízena Dubanům. V r. 1865 dostala samosprávu a vlastní zastupitelstvo. V r. 1935 bylo po majetkově právním vyrovnání povoleno sloučení obce Dubany a Margelíkov v jednu obec se jménem Dubany.

Patronátní právo nad dubanskou farností získala Náboženská matice, která jej přenechala v r. 1825 Filipu Ludvíkovi, hraběti ze Saint Genois. Hrabě vlastnil panství Čelechovské, k němuž patřily i Dubany, až do zrušení poddanství v r. 1848. Od r. 1878 byl patronem dubanské farnosti kníže z Liechtenštejna.

V r. 1787 byla vedle kostela postavena nová škola namísto zrušené „klášterní školy ve dvoře“. Podle školní kroniky to byla „školička vskutku nepatrná, přízemní, krytá slámou. Byla v ní jediná učírna a skromný učitelský byt. Poopravena po požárech v 1. pol 19. stol. sloužila dětem z okolí do r. 1849, než se úplně rozpadla“. Děti se celých osm let poté učily „po staveních nebo na kopečku u kostela“. V r. 1858 postavily Dubany, Margelíkov a Vrbátky, za přispění vrchnosti ze Saint Genois, novou školu.

sokolovnaČasté požáry, cholera a prusko-rakouské války byly příčinou nezájmu o evropské revoluční dění a kronikář se omezil jen na lakonické sdělení: „V roku 1848 dne 14. března bylo od jeho Veličenstva císaře Rakouského Ferdinanda Dobrotivého Národům Rakouským slíbené Konštituci“. Od poloviny 19. století však přesto dochází v Dubanech k velkým změnám. Po pozemkové reformě byly rozorány a rozděleny Trávníky od Duban k Bystročicím, Malá i Velká vršina a Zadní šraňk, který byl přejmenován na Ameriku. Po rozdělení pastvisek v r. 1857 ustalo pasení koní a jako obecní „Pastvisko“ byla zachována jen část v oblasti dnešního „dolního hřiště“. V r. 1866 zakládá dubanský kaplan Ludvík Koller čtenářský spolek Pokrok, který objednával odborné knihy, noviny a časopisy a pořádal pravidelné večerní „čítárny“, v nichž se členové seznamovali s novými poznatky o hospodaření, ekonomice a politice a debatovali o jejich využití v místních podmínkách. V r. 1868 zakládají v Dubanech členové spolku druhou Rolnickou záložnu na Moravě a téhož roku podávají žádost na ředitelství Moravské severní dráhy, která se právě stavěla, aby se ve Vrbátkách zřídila železniční stanice. 21. března 1869 se konala v dubanském hostinci schůze, na kterou byli přizváni i představitelé okolních obcí, kde byl projednáván návrh Dubanských postavit poblíž železniční stanice cukrovar. Téhož roku záložna vykoupila pozemky, 7. května 1870 byla stavba zadána a 29. prosince se začala zpracovávat první řepa. V r. 1882 založili Dubanští družstvo a zakoupili společnou parní mlátičku. Obec vzkvétala, opravily se silnice, kostel i škola. Pro srovnání: v r. 1898 žilo v Dubanech a Margelíkovu 785 obyvatel, ve Vrbátkách 607 a ve Štětovicích 398 obyvatel. Počátkem 20. století byla dokončena regulace Blaty, v r. 1912 se do obce zavádí elektřina a rozvíjí se bohatá kulturní i osvětová činnost.

Slibně se rozvíjející ekonomikou, kulturou a vzdělaností Duban hluboce otřásl příchod světové války. Z Duban a Margelíkova muselo narukovat 99 mužů od 18 do 53 let a dlouhý seznam na Pomníku padlých vypovídá o nezměrném utrpení. Válečná léta školních dětí byla velmi nuzná; drahota, lichvaření a vládní rekvizice zbídačovaly obyvatelstvo. Žáčci sbírali železo na výrobu zbraní a kopřivy na tkaní sukna, ve škole se šily rukavice a prádlo pro vojáky.

Dalšímu vývoji celé oblasti velice pomohl cukrovar, který jako strategický podnik přestál válku bez větší újmy, protože pomocné práce zajišťovaly oddíly zajatců a vojsko. Konjunktura na sebe nenechala dlouho čekat a dividendy i ceny za výkup řepy byly mimořádně vysoké. Již v r. 1923 postavil zdejší Sokol (vznik r. 1911) velkoryse řešenou Sokolovnu. Byla opravena škola, silnice a vystavěna budova nové Záložny. Obec postavila stáje pro obecní býky a zavedla kanalizaci. Řada drobných živnostníků si v tomto čase postavila, jak uvádí kronika: „ze tří čtvrtin pálených cihel nové domky“. Byla postavená část Duban od kovárny směrem k Olšanům a od sokolovny směrem na Vrbátky. V r. 1926 se budovala smržická silnice a dláždila silnice do Vrbátek, ale hlavně se stavěla nová dubanská škola, která důstojně slouží svému účelu do dnešních dnů. 11. září 1927 se slavnostně odhaloval Pomník padlých a do blížící se krize stihla ještě dubanská obec založit obecní sad v hliníku a zpracovat projekt velkého koupaliště na místním pastvisku. Pak přišla pohroma – světová hospodářská krize, válka a konec demokracie.

Jádrem vzpomínek zdejších pamětníků na II. světovou válku je bída, strach, tvrdě vymáhané dodávky, otop na příděl, šatní a potravinové lístky. Mladí lidé byli nasazeni na nucené práce do Říše, někteří prožili válku ve věznicích gestapa. Konec války se v Dubanech ohlásil 1. května 1945, kdy podle farské kroniky projel obcí od Blatce přes Margelík osamocený ruský tank a u školy složil raněného maďarského zajatce. 2. května obsadila Dubany, Vrbátky a Štětovice německá pancéřová divize Brandenburk, která přijela na pomoc frontě u Klopotovic. 6.–7. května bylo německé palební postavení u Štětovic bombardováno ruským letectvem a okupanti se konečně dali na ústup. Prchali od Olomouce a Blatce, od Tovačova a Kojetína, polními cestami od Drahlova a Svárova směrem na Smržice a Olšany. Tento ústup, kdy se kolony ozbrojených vojsk valily našimi vesnicemi, trval až do 9. května, kdy od Blatce přijeli sovětští vojáci.

V roce 1946 vyhrála místní volby KSČ a volby v roce 1948, s jednotnou kandidátkou, na politickém vývoji Duban nic nezměnily. V r. 1950 přijalo vedení obce jako svůj hlavní program socializaci vesnice a 16. 7. 1950 bylo založeno Jednotné zemědělské družstvo Dubany, které v r. 1959 získalo Řád práce. Roku 1960 došlo ke sloučení dubanského družstva s družstvy Vrbátky a Štětovice, pod názvem „JZD Dubany, nositel Řádu práce, se sídlem ve Vrbátkách“. ONV v Prostějově vypsal na 25. června 1961 volby do sloučeného MNV Vrbátky: „v důsledku sloučení zemědělských družstev, v zájmu jednotného a úspěšného řízení zemědělské výroby“. Starobylá obec Dubany se po sedmi stoletích svébytné existence stala součástí Vrbátek. Počet dubanského obyvatelstva se v dalších desetiletích trvale snižoval a změnila se jeho věková i sociální struktura. Ještě v r. 1970 tu žilo 581 lidí; po výstavbě družstevních bytů, bytovek MNV a řadových domků ve Vrbátkách počet dubanských usedlíků klesl k pouhým čtyřem stovkám. V r. 1972–1973 byla formou tisíců brigádnických hodin opravena škola a r. 1985–1989 rekonstruována sokolovna, chodníky a parkoviště.

V listopadu 1990 se konaly první svobodné komunální volby a v r. 1993 byla v Dubanech dokončena plynofikace, vybudován vodovod, kanalizace a na přelomu r. 2003/2004 bylo dokončeno i připojení na společnou čističku odpadních vod. Většina silnic prošla rozsáhlou rekonstrukcí. Postupně přibývají drobné firmy, podnikatelé – a díky novým mladým rodinám – dokonce i děti v mateřské a základní škole.

Předhistorické osídlení zdejších katastrů objevil na počátku XX. století dubanský řídící učitel Karel Dobeš, který společně se zakladatelem středomoravské archeologie Antonínem Gottwaldem zmapoval pravěké osídlení celého regionu. Jejich sbírky jsou deponovány v Muzeu Prostějovska a ve Vlastivědném muzeu v Olomouci. Historická studie o celé oblasti byla publikovaná prof. Vojtěchem Janouškem v Místopisu Moravy Vlastivědy Moravské z r. 1938. Svůj výzkum publikoval v 50. letech 20. století také J. Skutil, v r. 1975 J. Šrot, v letech 1982–1993 D. Šiška a v r. 2000 P. Procházková.

Mgr. Anežka Dohnalová, kronikářka Duban

Vrbátky

 

škola a náves

Obec Vrbátky leží asi 8km severovýchodně od Prostějova. Obklopuje ji přívětivá krajina, úrodné brázdy žírné Hané. Na obzoru Kosíř, hanácká hora (443m n. m.). Nedaleko za vesnicí říčka Blata, která pamatuje časy, kdy jsme se v ní koupávali a nazývali ji „Zadní struhou“.

Dochované zbytky osídlení spadají do doby kamenné, lid kultury s lineární keramikou, jedná se o období 5700 let př. n. l. Při stavbě domku při silnici na Blatec (část obce Na břehu) v roce 1925 byla zajištěna při odkopání břehu kulturní vrstva platěnická – asi 500 let př. n. l. Obyvatelé v této době znali již železo, nádoby zdobili geometrickými vzorci, čárkami, tečkami a růžicemi.

První písemné zprávy uvádějí osadu Vrbátky v roce 1350, kdy jeden díl osady patřil Ludeři z Vrahovic, který ji roku 1359 prodal Tomáši z Letovic (bylo to období vlády Karla IV.). Kolem roku 1365 zde měl Jan z Vrbátek jeden svobodný dvůr. V témže čase zde měl jeden a půl lánu Jen z Ponětic, který později přešel v majetek Bočka z Kunštátu a ještě později Alberta ze Šternberka. Roku 1366 daroval kanovník olomoucký Herbert dómskému kostelu polovici Vrbátek. 1386 Benedikt z Vrbátek odstoupil svůj dvůr svému bratru Janu. Roku 1389 podstoupil Filip z Vrbátek jeden dvůr svému synu Adamovi. Víme tedy, že v tomto období až do závěru 15. století náležela osada Vrbátky několika majitelům z řad drobné šlechty. Víme také, že v roce 1583 patřila část osady Klariskám v Olomouci. K panství Vrbátky patřily také dva pololány ve Štětovicích a hospoda „Špice“ v Olomouci. Později náležela osada Vrbátky ke třem vrchnostem – Metropolitní kapitule olomoucké, která zde měla 24 domů, panství kralickému, které vlastnilo 4 domy a C. K. státní panství (dříve hradišťské), kterému náleželo 9 domů. Každé z těchto panství zde mělo svůj dvůr a hospodu. V roce 1781 byl vydán Císařský patent o zrušení nevolnictví v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Dvory byly rozděleny v roce 1788, robotní povinnosti zůstávaly. Robota byla zrušena v roce 1848.

O vzniku osady Vrbátky není žádné pověsti. Své jméno dostala prý od množství vrb, které rostly v močálovité nížině podél Blaty. Lid v minulosti osadu nazýval Vrbátky i Vrbátka. Jméno obce však může pocházet i od ostatního jména Vrbata.

Obec náležela k farnosti dubanské. V roce 1750 vystavěli občané Vrbátek na prostranné návsi barokní kapli sv. Floriána. Před kaplí stojí kříž, který byl od roku 1821 černě natřen na památku zhoubného požáru, při němž téměř celá dědina lehla popelem. V roce 1840 byl na stejném místě postaven kamenný kříž. Kaple byla v roce 1829 přestavěna a zvětšena, další oprava se uskutečnila v roce 1924. Poslední velká rekonstrukce byla dokončena v roce 1999 a byla financována hlavně z darů paní Zdeny Kaprálové.

obchod

Velký rozmach naší zemi přineslo 19. století, zejména jeho druhá polovina.

Pod vlivem příznivých podmínek, jako bylo zrušení absolutismu (1860), zrušení roboty (1848), prvních voleb do zemských sněmů a parlamentu došlo k nevídanému hospodářskému i kulturnímu rozvoji. Do této doby se datuje i velký rozvoj naší obce. Po zrušení patrimoniální správy, se Vrbátky staly samostatnou obcí v soudním a později i politickém okrese Prostějov. Vesnička, do této doby rozdrobená pod správou šlechty a církve (tehdy měla asi 323 „duší“), se začala rozvíjet.

Je nespornou zásluhou našich předků, kteří se svojí pracovitostí, houževnatostí, moudrými rozhodnutími zasloužili o hospodářský a kulturní rozmach obce. 1869–1870 byl založen rolnický cukrovar – „slavnostně zasvěcen před rolnictvem a národem“ 11. 12. 1870, spoluzakladatelem byl J. R. Demel, prof. reálky v Olomouci. Na založení cukrovaru právě v naší obci měla rozhodující vliv skutečnost, že obcí probíhala „železná dráha“. Moravsko-slezská severní dráha z Brna do Šternberka se začala budovat v roce 1867, 1. července 1870 byla zahájena doprava zboží, v srpnu téhož roku doprava osob.

Další významnou událostí bylo založení rolnické záložny v Dubanech, které mělo také vliv na založení cukrovaru ve Vrbátkách. Význam naší obce a její postavení v oblasti ovlivnilo i zřízení poštovního úřadu v roce 1871 (1880 telegrafické, 1920 telefonní spojení).

1899 byla zřízena rolnická družstevní mlékárna a v roce 1924 byla sloučena s okresní družstevní mlékárnou. Budova mlékárny byla využita při zřízení družstevní pekárny v roce 1934. Dalšímu rozvoji zemědělství prospěla druhá regulace Blaty a odvodnění pozemků (1904–1920). V letech 1876–1922 byla budována okresní a obecní silnice.

V 70. letech 19. století se na vesnici jen zřídka odebíraly noviny a tím méně se četly knihy. Pro zlepšení tohoto stavu docházelo na venkově k zakládání osvětových spolků, které měly za cíl rozšíření vzdělanosti. Ve Vrbátkách byl již v roce 1871 založen čtenářský spolek, který měl velkou zásluhu na šíření vzdělaností, pokrokových myšlenek, rozhledu i vlasteneckého cítění. Prvním jeho předsedou byl Josef Přecechtěl (1871–1889). Zakládající členové byli z řad rolníků, živnostníků, řemeslníků, omladiny, vedoucích pracovníků cukrovaru. V roce 1893 čtenářský spolek splynul s pěveckým odborem, založeným v roce 1892 zdejším lékařem Dr. Františkem Budíkem a byl nazván Čtenářsko-pěvecký spolek „Křížkovský“. V roce 1906 se stal součástí tohoto spolku i kroužek divadelních ochotníků.

Spolek „Křížkovský“ působil v osvětové činnosti v naší obci desítky let – pořádal přednášky, besedy, koncerty, divadelní představení. Svou činnost ukončil až v roce 1950.

K rozvoji kulturního a společenského života v obci přispělo i založení obecní knihovny v roce 1898. Návrh na zřízení obecní knihovny podal člen OZ p. Šrámek. Prvním knihovníkem byl ustanoven pan Ondřej Procházka, nadučitel zdejší školy, který pak úřad zastával až do odchodu na odpočinek v roce 1923. Po založení knihovny předal spolek „Křížkovský“ svoji spolkovou knihovnu. V roce 1925 měla knihovna 791 svazků, dnes se knižní fond blíží k 5000 svazků. Od roku 2003 je knihovna umístěna v nové budově OÚ v přízemí.

cesta kolem kaple

Zdálo se, že příznivý rozvoj konce 19. století bude pokračovat i na začátku 20. století. Již 2. desetiletí však přineslo katastrofu. Po sarajevském atentátu 28. 6. 1914 vypověděl císař 30. 7. Srbsku válku. Mimořádná válečná opatření přinesla drahotu, lichvu, nesmírnou bídu a hlad. Zápisy v kronice z té doby jsou smutné: 13 padlých, 17 nezvěstných, 11 invalidů. Svoboda a vyhlášení samostatné ČSR 28. 10. 1918 přinesla úlevu, ale dlouhá léta přetrvává bída, těžkosti a rány lidí, které po sobě válka zanechala. Pomník padlým obětem 1. svět. války byl ve Vrbátkách postaven poměrně pozdě – až v roce 1931. Štíhlý žulový jehlan se zápisy jmen obětí 1. sv. války byl slavnostně odhalen 15. 8. 1931 za veliké účasti občanů. K jménům padlých a nezvěstných občanů z 1. sv. války přibyla na pomníku jména těch, kteří zahynuli v době fašistické poroby. Rodáci z Vrbátek – Ing. Leopold Šrámek, prof. Jaroslav Novotný.

Předznamenání hrůz fašistické okupace pocítili naši občané již na podzim roku 1938, kdy jsme po Mnichovské dohodě museli podstoupit Sudetoněmecké říši část území. Naše obec již na počátku září přijala první české vystěhovalce, během týdne vzrostl jejich počet na 60. Mezi nimi byl i MUDr. Číhal, praktický lékař z Uničova, který byl až do roku 1945 praktickým lékařem v naší obci. V obci se konaly sbírky pro vystěhovalce a uprchlíky. Březen 1939 přinesl okupaci zbytku republiky a vznik Protektorátu Čechy a Morava. Vrbátky byly přejmenovány na Weindenbusch, obecní knihy a kroniky odvezeny. Vrbátky, v porovnání s jinými obcemi, prožívaly dobu nesvobody poměrně klidně, avšak šikanování, ústrků, strachů si občané užili víc než dost. Muži sice nemuseli na frontu, avšak mladí lidé byli povoláni na nucené práce, především do válečných závodů v Říši i na území Protektorátu. Někteří občané Vrbátek museli uvolnit své domy pro německé rodiny. Zemědělci měli předepsané tvrdé dodávky, často přicházely hospodářské kontroly. Byly zavedeny potravinové lístky, lístky na ošacení, otop byl v zimě na příděl. Každý dům musel být dobře zatemněn, vesnice byla večer a v noci bez osvětlení. Z poněmčených Nemilan byla do Vrbátek přestěhována měšťanská škola. Podmínky pro výuku byly víc než špatné – umístění tříd mimo školní budovu, ve třídách zima, vyučování přerušovaly sirény, které ohlašovaly nálet, omezené krácené vyučování. Německou kapitulaci, konec války, osvobození Rudou armádou všichni vítali s radostí, úlevou a s novou nadějí.

Po únoru 1948 však přišel zánik demokracie, znárodňování, násilná kolektivizace venkova. Léta od roku 1948–1989 byla léty totalitního komunistického režimu.

Již v roce 1950 bylo založeno JZD Dubany. Ve Vrbátkách byl ustanoven výbor pro založení JZD v roce 1951 a od té doby se rozjela přesvědčovací kampaň mezi malými a středními rolníky. Dvě rodiny Gregorových (č. 28 a 51) byly nuceně vystěhovány z obce pro nesouhlas s kolektivizací a majetek jim byl vyvlastněn. V červnu 1952 bylo ve Vrbátkách zřízeno JZD prvního typu, mělo 37 členů, předseda byl pan E. Crha. V prosinci téhož roku bylo provedeno společné ustájení dobytka a v roce 1953 přechází JZD Vrbátky na třetí typ – společná sklizeň na velkých lánech. V roce 1950 byla na čísle 51 zřízena Státní traktorová stanice o rok později bylo započato se stavbou kravína. V roce 1960 dochází ke sloučení JZD Dubany a Vrbátky v jeden celek, a v dalším roce se připojuje i JZD Štětovice – sloučené družstvo nese název JZD Dubany se sídlem ve Vrbátkách. V roce 1976 dochází ke sloučení JZD Dubany, Olšany, Smržice a Prostějov. Vzniklo tak JZD Dubany se sídlem ve Vrbátkách o výměře 4 350 ha.

V roce 1960–1961 dochází ke sloučení obcí Vrbátky, Dubany a Štětovice a nově založený MNV řídil obec jako jeden celek, předsedou MNV byl František Procházka.

Obec se zvelebovala v následujících letech v akcích „Z“. Postupně se rozšiřují prostory školy, přistavuje se nová jídelna a školní dílny. V roce 1972 byla otevřena nová MŠ, později rozšířena o další třídu. V obci vyrostly nové bytovky a nová sídliště rodinných domů.

V roce 1978 bylo započato s postupnou plynofikací obce, Vrbátky se staly po okresním městě první plynofikovanou obcí okresu. Prováděly se postupné úpravy silnic a chodníků po plynofikaci. Závod cukrovaru prodělal v několika etapách svou modernizaci. Bývalá budova pekárny byla adaptovaná na novou družstevní vývařovnu.

Ve Vrbátkách žije k dnešnímu dni 872 obyvatel a ve všech sloučených obcích se dopočítáme 1586 lidí.

Na závěr nemůžeme opomenout zmínku o naší rodačce a spisovatelce paní Zdeně Kaprálové, rozené Šrámkové (1913–2005). Narodila se a své dětství a mládí prožila ve Vrbátkách. Jejím otcem byl pan Josef Šrámek, majitel selské usedlosti č. 41, starosta obce v letech 1918–1931. Rod Šrámků měl v naší obci dlouhodobé kořeny, snad již od roku 1525. V roce 1932 se provdala za pana Aleše Kaprála, rodáka ze Strmilova. Ing. Aleš Kaprál byl průmyslovým chemikem, velmi schopným a podnikavým. Po útrapách prožitých v době 2. sv. války rodina Kaprálových emigrovala a nakonec natrvalo zakotvila v USA. Na svou rodnou obec nikdy nezapomněla. Svůj vztah prokázala štědrými dary: roku 1991 věnovali manželé Kaprálovi farnímu kostelu zvon „Zdena“, roku 1994 přispěli na opravu památné kaple sv. Floriána ve Vrbátkách, roku 2002 byla ve Vrbátkách otevřena nová radnice, která je štědrým darem paní spisovatelky Zdeny Kaprálové, od roku 1995 škola ve Vrbátkách nese její jméno „Základní škola Zdeny Kaprálové“. Byla štědrou mecenáškou školy a postupně do ní investovala přes milion korun. Životní příběh svůj a své rodiny vypsala v knize „Zítra bude líp“. Zemřela 14. dubna 2005 v USA, pohřeb se konal 14. května ve Strmilově (od roku 2000 tam odpočívá i její manžel).

  Hlačíková Eliška, kronikářka Vrbátek

Štětovice

Štětovice náves

Jednoznačné určení původu jména naší obce není známo. V pamětní knize je uvedeno: „V obci převládaly domy kamenné nad dřevěnými“ a ve starých listinách bylo napsáno „Štítovice“. Snad proto, že jméno bylo odvozeno „od štítu“. První zápis uvádí naši obec v roce 1350, kdy svobodný dvůr patřil Máčkovi ze Štětovic, od tohoto letopočtu se vrchnost střídala buďto darováním nebo prodejem těchto majetků, který náležel příslušníkům drobné šlechty. V roce 1501 patřily některé majetky klášteru Všech svatých v Olomouci a jiné zase Opatství kláštera na Hradisku v Olomouci. V roce 1515 tři dvorce náležející šlechtě z Perštýna byly postoupeny Metropolitní kapitule Olomoucké. Naše obec náležela třem vrchnostem: Metropolitní kapitule Olomoucké, klášteru Všech svatých v Olomouci a Opatství kláštera na Hradisku v Olomouci.

Štětovice návesŠtětovice jsou přifařeny do dubanské farnosti a na hřbitově v Dubanech jsou také zesnulí pochováni. Uprostřed vesnice je postavena kaple sv. Floriána. Základní kámen byl položen 4. 5. 1774 a kaple byla vysvěcena téhož roku dubanským panem farářem Adolfem Hutterem. 27. 9. 1857 vypukl ve vsi požár a shořelo asi 19 domů, na kapli shořela věž a zvon z věže se zřítil do ohně. Zvon byl vytažen. Střecha kaple zůstala zachována. Nová vazba věže byla instalována 14. prosince téhož roku a 15. prosince byla ve večerních hodinách dokončena. 16. prosince byla slavnostní mše a po mši byla nasazena báně a kříž. Dalším smutným datem historie kaple byl rok 1916, kdy zvon byl odebrán pro vojenské účely. Za šest let, a to 8. 9. 1922, byl pořízen nový zvon ze sbírek občanů, byl posvěcen a vytažen na věž. Za 2. svět. války byl opět zvon odebrán. V květnu 1947 byl zakoupen nový, převážně z veřejné sbírky. V tomto roce byla kaple opravena dobrovolnou brigádou místních zedníků a jejich pomocníků. Také bylo zavedeno do kaple elektrické osvětlení. Za deset let, 3. 6. 1957 byla shozena stará věž a za úsilí místních občanů postavena nová věž. Do baňky věže byl uložen pergamen, kde je uvedena historie věže a kaple. Poslední velká rekonstrukce kaple se konala v roce 1992 a dokončena byla v roce 1993. U kaple je zbudován památník padlým z 1. svět. války, který byl v roce 2001 restaurován. V měsíci únoru 2002 bylo do kaple zabudováno elektrické zvonění zvonu. V této době se každý měsíc v kapli slouží Svatá mše a zvon z věže zvoní ráno, v poledne a večer.

Štětovice školaPrvní škola byla postavena v roce 1789 naproti mlýnu na konci vesnice (na č. 34 a 35).

V roce 1875  byla  postavena nová škola (č. 55) od stavitele z Prostějova pana Bíbrlého. Škola byla postavena od května do září téhož roku. Výnosem Zemského výboru ze dne 4. 3. 1876 bylo povoleno odprodání staré školní budovy i z pozemky (1. staré školy). Od roku 1789 až do roku 1903 působilo na naší škole 11 učitelů, z nich jeden pan učitel Florián Ryšavý učil děti v naší obci od roku 1816 do roku 1863, celkem 47 roků. V roce 1903 nastoupil pan učitel a správce školy Eduard Stratil, který je zakladatelem v roce 1909 Pamětní knihy. V roce 1903 byla škola 6 týdnů uzavřena pro epidemii záškrtu, na tuto nemoc 28 dětí onemocnělo, z nichž 8 zemřelo.

9. 8. 1911 se konala schůze stavební komise, která schválila předložené plány nové školní budovy. Stavba nové školní budovy byla zadána panu Aloisovi Sojkovi, architektovi z Olomouce. Základní kámen byl položen 12. 9. 1911 a koncem měsíce října byla hotova hrubá stavba a budova byla pod střechou. Před položením základního kamene byly vykopány základy sklepů a studně. Na základě usnesení obecního výboru z prosince roku 1911 byla na začátku roku 1912 podána žádost u Zemědělské banky markrabství Moravského o poskytnutí půjčky 10 000 Kč, a to se splatností na dobu 40 roků a s úrokem 5%. 18. března 1912 se začalo opět pokračovat na stavbě školní budovy. 17. 8. 1912 byla nová budova školy kolaudována a 8. 9. 1912 byla nová školní budova vysvěcena určickým děkanem P. Růžičkou.

Na schůzi obecního výboru ze dne 27. 4. 1914 byl schválen prodej staré školy. Několik občanů podalo protest proti prodeji staré školy k Zemskému výboru a to proto, aby budova sloužila k jiným účelům (v té době chudobinci nebo sirotčinci). Stará škola byla ale prodána dne 10. 5. 1914, a to se schválením Zemského výboru. Byla zakoupena tesařským mistrem z Náměště u Olomouce pro J. Řezníčka, který bývalou školní budovu upravil na hostinec. V současné době je z hostince je vybudována opravna aut.

Aby ruce maminek byly volnější, péče o děti byla v roce 1951 v naší obci zajištěna zřízením Zemědělského útulku. Zemědělský útulek byl umístěn v domě č. 20, jednalo se o dům rodiny Hrbáčkových, která byla nuceně vystěhována. V útulku byly děti od jara do podzimu a to po dobu šesti měsíců, počet dětí byl v průměru 15. Děti opatrovaly dvě pěstounky, organizaci útulku vedl Výbor žen. Tehdejší MNV nechal upravit místnosti a zakoupil hračky pro děti, nábytek byl zapůjčen ONV a později odkoupen. V roce 1955 je zápis v kronice a je tam uveden název Mateřská škola a kronikář poznamenává, že péče o děti byla dobrá a co hlavní bylo, že děti chodily do školy rády. Na podzim roku 1961 pro účely a potřeby mateřské školy bylo započato s adaptací místností v budově základní devítileté školy, kde byl byt školníka. V nových místnostech se začalo vyučovat v měsíci záři v roce 1962. V této době školní budova slouží především Mateřské škole, kde je zapsáno 24 dětí. Mateřská škola využívá celé přízemí budovy. V prvním poschodí je obecní knihovna a klubovna Sboru dobrovolných hasičů naší obce. Budova je běžně opravována a udržována.

Ve Štětovicích byla zřízena v roce 1936 „Lidová škola zemědělská“, do které docházela mládež ve věku 14 až 17 let. Mládež dojížděla do školy z obcí: Dubany, Vrbátky, Hrdibořice, Biskupce a z naší obce. Škola měla dva ročníky. Učitelé absolvovali státní jednoroční kurz pro tyto školy. Zakladatelé školy byli dva učitelé – řídící učitel Ladislav Ryška a řídící učitel Jaroslav Kunčík z Hrdibořic. Správcem školy od jejího založení byl p. Ryška. V roce 1945 až 1946 měla škola jen jeden ročník s malým počtem žáků. Další zápisy v kronice o této škole nejsou.

15. února 1939 se OÚ unesl na postavení letního cvičiště, sadu a hřiště. Návrh byl podán divadelním kroužkem „Rovnost“, který v té době vykazoval činnost. Obecní úřad pro tento účel dal k dispozici obecní pozemek – louku u Mlýna. Přes zimní měsíce byl pozemek navezen a urovnán. 20. dubna byly na něm vysázeny stromy a keře, které byly objednány u zahradníka pana Karla Vyhlídala z Kostelce na Hané. Vysázeno bylo přes 200 stromů a na 800 křovin. Slavnostní otevření letního stadionku se nekonalo, a to pro politické události. Divadelní kroužek ale sehrál ještě dvě veselohry, jinak český kulturní život skončil. V roce 1945 Sbor dobrovolných hasičů naší obce park vyčistil, upravil a vysázel 116 stromků. Také upravil přírodní jeviště. Divadelní kroužek Rovnost ještě vykazoval činnost v roce 1946 až 1949, dále zápisy o jeho činnosti v kronice nejsou. Na jaře v roce 2007 byly přestárlé stromy vykáceny a plánuje se nové osázení a rekonstrukce.

Nejstarší sčítání obyvatel se datuje k roku 1880, kdy ve Štětovicích žilo 361 obyvatel v 56 domech. Nejvíce lidí zaznamenala naše obec při sčítání v roce 1921 a to 568 (90 domů). Mezi lety 1948 a 1990 ubylo obyvatel téměř o polovinu a tento počet se přibližně drží až do dnešních dnů. Při posledním sčítání v roce 2001 čítaly Štětovice 261 lidí a 116 domů. Za poslední roky dvacátého století byly postaveny tři nové domky (čp. 27, 81, 126). V závěru roku 2003 byl dostavěn dům č. 127, rok poté dům č. 128 a v letošním roce se staví dva nové rodinné domky. Naše obec dostává lepší vzhled a také věkové složení obyvatel se lepší.

Kamila Menšíková, kronikářka Štětovic

Stránky zdarma

Vytvořte si vlastní webové stránky zdarma na doméně www.vrbatky.cz

Registrujte se zde

16. 12. Albína

Zítra: Daniel

Návštěvnost stránek

239652